Lázně Jeseník

Priessnitzovy lázně se nacházejí uprostřed krásné přírody Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku. Od 19. století se jedná o velmi oblíbené lázně, navštěvované hojným počtem klientů. Jedná se první vodoléčebné lázně na celém světě. 

Jejich zakladatel, Vincenz Priessnitz, se musel při zřizování lázní potýkat s nemalými problémy. Největším problémem bylo přesvědčit vrchnost, ale i své spoluobčany o léčivém účinku "obyčejné" vody. O léčivém účinku se přesvědčil na vlastní kůži. Podle pověsti jako malý pásl a pozoroval v horách srnu, která si chodila namáčet zraněnou nohu do studánky. Po čase se noha vyléčila. Vincenz si to zapamatoval a když si poranil prst, sám chodil ke studánce a prst se zhojil velmi rychle. Podruhé léčivé účinky vody vyzkoušel v dospělosti, kdy si při nehodě zlomil několik žeber. Zlomená žebra si narovnal tlakem proti opěradlu židle a používal pravidelné obklady z vody ze studánky. Tyto zkušenosti zkoušel nejdříve na poraněných zvířatech. Svou metodou se stal vyhlášeným lékařem, který léčil vše od zlomenin a vykloubení po bolesti hlavy nebo břicha.

Povolení k založení léčebného ústavu získal a roku 1822 založil první vodoléčebný ústav na světě. Lázně se v krátké době začaly těšit velké oblibě. Navštěvovaly je mnohé známé osobnosti té doby jako Josef Krasoslav Chmelenský, Skladatel Franz Liszt nebo Nikolaj Vasilijevič Gogol.

28. listopadu 1851 Vincenz Priessnitz umírá. O lázně se stará jeho zeť Jan Ripper, kterého v roce 1853 střídá Josef Schindler. Ve funkci ho následuje doktor Eduard Emmel, který léčbu doplňuje masážemi. Nejvýznamnějším jménem v čele lázní se stává Josef Reinhold, který empirické poznatky Vincenze Priessnitze podložil vědeckými výzkumy.

Provoz lázní se zcela utlumil za 2. světové války, kdy zde probíhaly rehabilitace zraněných vojáků a později dětí z bombardovaných německých měst. Provoz pro klienty se opět rozvíjí po roce 1945 a zaměřuje se na léčbu konkrétních nemocí. V roce 1992 byly lázně zprivatizovány.