Lázně Jeseník

Priessnitzovy lázně se nacházejí uprostřed krásné přírody Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku. Od 19. století se jedná o velmi oblíbené lázně, navštěvované hojným počtem klientů. Jedná se první vodoléčebné lázně na celém světe. 

Jejich zakladatel, Vincenz Priessnitz, se musel při zřizování lázní potýkat s nemalými problémy. Největším problémem bylo přesvědčit mvrchnost, ale i své spoluobčany o léčivém účinku "obyčejné" vody. O léčivém účinku se přesvědčil na vlastní kůži. Podle pověsti jaký malý pásl v horách a pozoroval srnu, která si chodila namáčet zraněnou nohu do studánky. Po čase se noha vyléčila. Vincenz si to zapamatol a když si poranil prst, sám chodil ke studánce a prst se zhojil velmi rychle. Podruhé léčivé účinky vody vyzkoušel v dospělosti, kdy si při nehodě zlomil několik žeber. Zlomená žebra si narovnal tlakem proti opěradlu židle a používal pravidelné obklady z vody ze studánky. Tyto zkušenosti zkoušel nejdříve na poraněných zvířatech. Svou metodou se stal vyhlášeným lékařem, který léčil vše od zlomenin a vykloubení po bolesti hlavy nebo břicha.

Povolení k založení léčebného ústavu získal a roku 1822 založil první vodoléčebný ústav na světě. Lázně si v krátné době se začaly těšit velké oblibě. Navštěvovali je mnohé známé osobnosti té doby jako Josef Krasoslav Chmelenský, Skladatek Franz Liszt nebo Nikolaj Vasilijevič Gogol.

28. listopadu 1851 Vincenz Priessnitz umírá. O lázně se stará jeho zeť Jan Ripper, kterého v roce 1853 střídá Josef Schindler. Ve funkci ho následuje doktor Eduard Emmel, který léčbu doplňuje masážemi. Nejvýznamnějším jménem v čele lázní se stává Josef Reinhold, který empirické poznatky Vincenze Priessnitze podložil věděckými výzkumy.

Provoz lázní se zcela utlumil za 2. světové války, kdy zde probíhaly rehabilitace zraněných vojáku a později dětí z bombardovaných německých měst. Provoz pro klienty se opět rozvíjí po roce 1945 a zaměřuje se na léčbu konkrétních nemocí. V roce 1992 byly lázně zprivatizovány.